Nechtěné přátelství, nedobrovolné soužití, boj s neznámem – to vše a ještě mnohem více přirovnání dokonale sedí na život s Crohnovou chorobou. Právě díky ní jsem stihla už nejednou navštívit operační sál, strávit týdny v nemocnicích a prožít část svého života se stomickým sáčkem na břiše. A přesto, že mi postiženou část střeva (jeho jakousi „základnu“) při zákroku odoperovali, své tělo s ním sdílím dál.
V době, kdy jsem byla stomikem, jsem se cítila poměrně dobře. Sice jsem párkrát musela řešit komplikace se stomií, ale po Crohnovi ani památky. Zkrátka jako bych byla normální zdravý člověk, akorát o jeden módní doplněk na břiše bohatší. Situace se ale změnila krátce poté, co mi bylo vše vráceno na své místo, kontinuita obnovena a sáček z břicha pryč.
Postupem času se můj zdravotní stav horšil. Přetrvávající obtíže, ty důvěrně známé časté návštěvy oné místnosti a velké bolesti břicha. Moc dobře jsem věděla, komu mám za tyto stavy přisuzovat zásluhy – můj starý kamarád Crohn o sobě dává opět vědět.
Pár měsíců od operace zanoření stomie jsem podstoupila kontrolní koloskopii společně i s gastroskopií – ať mám klid a vím, co a jak. V tomto mám skvělou ošetřující lékařku, nechce nechat nic náhodě. Bohužel ale pro mě, vyšetření neodhalila žádné dobré zprávy a už bylo jasné, co se právě v těle odehrává: Crohn se vrátil v plné síle. Vlastně ještě silnější než kdy dřív, co se alespoň jeho pole působnosti týče. Zalíbilo se mu prakticky všude.
Protože už jsem si různými léčbami prošla, přistoupilo se v rámci léčení a hašení požáru rovnou na biologickou léčbu. Tu jsem už před zákroky dostávala do žíly v kapačkách, tentokrát jsem dostala Stelaru, jejíž první aplikace je formou kapačky a následné aplikace už jen injekcí.
Po pár aplikacích cítím úlevu, avšak za cenu dalších vedlejších účinků. Ať už jsou to věci spojené s aktivní fází Crohna nebo s dalšími léky v mém těle. Je to zkrátka nekončící boj jménem život s IBD.. :)
Nikola
Commentaires