Včera jsem se náhodou ocitla v Kauflandu ve Slaném a došlo mi, že žiju v bublině jménem Praha, mimo realitu všedního dne zbytku naší republiky. Stála jsem jak v Jiříkově vidění a pozorovala, co moji milí spoluobčané nakupují. Košíky plné uzenin, sladkých sirupů, pečiva, chipsů, čokolád. Většina z nich nevypadala šťastně ani zdravě. Nadváha vítězila nad zeleninou. Bylo mi z toho smutno.
V zemi s jedním z nejvyšších výskytů kolorektálního karcinomu je až tristní, co jíme. Hlavně, aby to bylo levné a rychlé. Mražené pizzy, kupované knedlíky, majonézové saláty. Hněvala jsem se, proč se tak všichni stravují. Copak nevědí, že jim z toho bude jenom blbě?!? Nedochází jim sakra, že to špatně skončí?
Nedochází. Neznají nic lepšího, nehledají jinou cestu. Nemají motivaci, informace, neznají výhody zdravého životního stylu. Mrkev je pro králíky, my chceme maso! Maso od Babiše z Vodňan nebo Kostelce je ve slevě, pecka! Kolik chemikálií do toho přidali, nebo jak ta kuřata žila už je věc podřadná.
Oproti našim západním sousedům máme nízké platy, nakupujeme levné potraviny plné dochucovadel. Neřešíme, co do sebe soukáme, hlavně, že jsme plní. Pak je nám blbě a končíme v invalidním důchodu. Tam máme peněz ještě míň. Nakupujeme tedy ještě hůř. Začarované kolečko.
Jak z toho ven?