Už dlouho jsem nic nenapsala. Jsem teď v jednom kole, každý den jsou nové podněty, ve mně se to mele a já jsem prostě nevěděla, na co přesně chci reflektovat. Minulý pátek jsem byla na celorepublikovém setkání spolků ILCO, kde jsem se poznala s moc fajn lidmi. Jedním z nich byl pan doktor Karel Tyrpekl z Chebu, který mě pozval k nim na školení stomasester, co bylo včera. Znovu jsem poznala spoustu lidí a vyslechla hrozně moc informací, tentokrát ze strany zdravotníků. Pokaždý, když slyším sestry vyprávět o jejich práci, cítím se jak flákač. Fakt je ze srdce obdivuju.
Nejsilnější ale pro mě asi byl příběh Karlova 30-ti letého pacienta, který nedávno zemřel na Crohnovu chorobu. Odmítal si totiž nechat vyšít stomii. Tak dlouho oddaloval a odmítal, až tělo vyhaslo. Crohna mám taky a stomii jsem taky oddalovala. Naštěstí ne tak dlouho jako on. Dokážu se do něj nacítit a pochopit. Je mi z toho moc smutno. Je mi teda celkově smutno z hrozně moc věcí, které poslouchám a o kterých se učím. Ale cítím, že aspoň v tomhle ohledu můžu pomoct svojí troškou do mlejna. Aby se lidi stomie nebáli a viděli, jak se s ní dá krásně žít. Stačí jen sebe přijetí a dobrá údržba a všechno jede jak po másle.
Přátelé, moji milí spolubojovníci, pište a posílejte svoje příběhy. Nebojte se mluvit nahlas! Pomozte mi ukázat, že stomie není konec života, ale je spíš jeho novým začátkem.
V Chebu jsem taky shodou okolností potkala absolutně úžasného stomika pana Mazuru. Je mu 85 let. Má v sobě neuvěřitelnou pozitivní energii a sílu a hrozně rád píše. Jeho dopisy a básničky mi vehnaly slzy do očí. A tak jsem se rozhodla na konec tohohle těžkýho tématu přepsat jednu z jeho básniček, je fakt krásná a zahřeje u srdce!
Má na mládí vzpomínka
Přišlo jaro
a s ním tisíce vůní
I láska přišla
a my pocítili touhu
se sebou něco udělat
Co se s námi stane
když se touha zmocní nás
když se bláznivě zamilujeme
Přestaneme reálně myslet
realitu vnímat
ztrácet půdu pod nohama
Hormony lásky
rozbušily srdce naše
přikázaly dohonit to
co nám v mládí uteklo
První láska opojná byla
vzpomínkou na ni
vlhly naše oči
a podlamovala se naše kolena
Zůstaly jen vzpomínky
na modré oči tvoje
a milování na seně
I rozházená postel
pořádně vždy byla
já se k tobě tulila
a blahem tuze vrněla
Milování s ním
a být v jeho objetí
mě dohánělo k zbláznění
Co je láska co je cit
co se v těle odehrává
prý jen lékař ví
Je to hormon něžnosti
srdce inspiruje k mazlení
tebe i mě
prostě oba dva
Jsem šťastný
že tě mám
jsi má veliká láska
co jsem kdy vůbec potkal
Děkuji ti lásko
že jsi mi pomohl najít
sama sebe
též cestu do vlastního života
V tobě je velké tajemství
které mě k tobě přitahuje
lásku rozdává
Díky ti, byl jsi prima
výbuch tvé lásky s tebou prožila
byl jsi skvělý
jako vždy